První varianta nízkoenergetického domu se objevila roku 1939 v USA. Tato první varianta pasivních domů byla v počátku pouze experimentem Massachusetts Institute of Technology. Koncepcí první nízkoenergetické domy byly spíše solární. Vzhledem k tomu, že tento stavební směr byl teprve v počátku, zaměřovali se konstruktéři převážně na použité materiály. Základ tvořil kámen a vhodný typ zdiva, případně materiály s dostatečnou schopností zadržet vodu. Díky tomu byla efektivně akumulována solární energie prostřednictvím vody a vzduchu. U těchto domů však nebyl kladen takový důraz na větrání a požadavky na tepelnou ochranu budovy nebyly obzvlášť vysoké. Následný rozvoj nízkoenergetických domů nastal koncem 20. Století v oblasti severní Ameriky díky markantní ropné krizi. Standard nízkoenergetických domů tak, jak jej známe dnes, byl však nastolen až roku 1988. Následně vznikl projekt, který byl realizován na území Německa v letech 1990 – 1993. Tehdy byly vybudovány první řadové pasivní domy. Následně se touto tématikou zabýval evropský projekt, do kterého bylo zahrnuto několik zemí. V těch se od roku 1998 následně postavilo na 250 pasivních domů. Okolo roku 2004 se pak podobného konceptu chopily další evropské státy a začaly výrazněji podporovat budování nízkoenergetických domů. Zajímavostí jistě je, že první již certifikovaný pasivní dům, byl v České Republice postaven roku 2004, což bylo o dva roky dříve, než v USA, kde tato myšlenka byla původně vytvořena.
V dnešní době jsou nízkoenergetické domy velmi aktuálním tématem. Na našem území jich aktuálně stojí řádově desítky. Velmi často je můžeme najít jako součást větších řadových projektů, jakou jsou satelitní městečka apod. Největší rozvoj nízkoenergetických domů je však právem přisuzován německy mluvícím zemím a Skandinávii.
Související témata
Vloženo dne: 31. 1. 2011
Zařazeno v kategorii: Stavebnictví
