Rozhodnutí pozastavit přijímání žádostí k připojení nových fotovoltaických a větrných elektráren se nesetkalo s pochopením odborníků. Provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS, se přitom obává rostoucího náporu dostavěných elektráren na přenosovou soustavu. Pokud by byly realizovány všechny plánované elektrárny, narostl by jejich instalovaný výkon z aktuálních 500 MW až na 7 000 MW. Pravděpodobnost takové situace se ale blíží nule. V roce 2005 byl v České republice přijat zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který zavedl tzv. garantované výkupní ceny. Ty měly motivovat investory k výstavbě solárních elektráren v době, kdy byly fotovoltaické panely drahé, a investice bez státní podpory nebyla výhodná. Podpora obnovitelných zdrojů energie je přitom běžná také v okolních zemích. V sousedním Německu se ještě minulý rok elektřina ze slunce vykupovala za 0,43 € (zhruba 11,40 Kč) a výrazně byla snížena až letos.
„Náklady na vybudování solární elektrárny v poslední době klesly až o 40 %, což dělá z investice do fotovoltaiky výhodnou záležitost. Výkupní ceny nelze podle zákona snížit o více než 5 % za rok. Proto bylo již v loňském roce jasné, že je nutné legislativu změnit,“ upozornil Jan Morkes, šéfredaktor magazínu Nazeleno.cz, který je zaměřen na obnovitelné zdroje a úspory energií.
Snižující se náklady na stavbu elektrárny a výhodné výkupní ceny elektřiny udělaly z fotovoltaiky lukrativní byznys. Rezervovat si výkon solární elektrárny není za současných podmínek složité, což vytváří prostor pro spekulanty. Pravděpodobnost, že by došlo k výstavbě všech solárních elektráren s rezervovanou kapacitou, je ale velmi nízká.
Stejný názor sdílejí také odborníci. „Počet realizovaných fotovoltaických elektráren bude mnohem nižší, než je jejich rezervovaná kapacita. Je totiž potřeba přihlédnout ke skutečnosti, že mnoho projektů již bylo zamítnuto stavebními úřady, mají problém získat rozumné financování a také dodací lhůty výrobců elektráren se neustále prodlužují. Často se také stává, že je zažádáno o kapacitu, kterou ani není možné na pole fyzicky dostat. Děje se tak z toho důvodu, že elektrárnu s menším výkonem lze postavit vždy, ale kvůli většímu výkonu je třeba znovu žádat distributora,“ vysvětluje Martin Krejčí ze společnosti DEG, která se zabývá fotovoltaikou.
Obdobná situace panovala před několika lety také kolem větrných elektráren. „V roce 2005 byla vydána povolení na více větrných elektráren, než je dnes povolenek na solární. A jak to dopadlo? Nepostavila se ani jedna desetina,“ vzpomíná Michal Janeček z České společnosti pro větrnou energii.
Ani po dostavbě solární elektrárny navíc není jisté, že bude tento zdroj do sítě připojen. „Investor musí nejprve splnit podmínky stanovené distribuční společností, která se posléze vyjadřuje k žádosti o připojení nové elektrárny,“ upozorňuje Jan Morkes.
Důležitou roli hrají také závazky České republiky vůči EU, které počítají se zvyšováním výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pozastavení vydávání kladných stanovisek k připojování větrných a solárních elektráren se z tohoto důvodu nejeví jako ideální řešení. „Změna situace na trhu fotovoltaiky nebyla včas podchycena. O novele zákona, která by umožnila razantnější snížení výkupních cen, se teprve jedná. V ČR navíc prozatím neexistuje subjekt, který by se zabýval prodejem přebytečné zelené elektřiny do zahraničí. Distribučním společnostem toto obchodování zákon neumožňuje a pro řadu malých vlastníků fotovoltaických elektráren je to příliš složité, “ vysvětluje Jan Morkes.
Související témata
Vloženo dne: 10. 3. 2010
Zařazeno v kategorii: Dům byt a zahrada
