Spěchej…pomalu
"Od poháru ke rtům je ještě dlouhá cesta", odtušil prý věštec Velkému Ankaiovi, kormidelníku slávou pokryté Argo, který ho, po návratu z plavby, s pohárem vína v ruce, káral pro mizernost věštby.
Spěchej… pomalu
„Od poháru ke rtům je ještě dlouhá cesta“, odtušil prý věštec Velkému Ankaiovi, kormidelníku slávou pokryté Argo, který ho, po návratu z plavby, s pohárem vína v ruce, káral pro mizernost věštby. Podle ní prý neměl ochutnat vína, jež před vyplutím zasadil. „Kanec, pane, veliký, pustoší ti vinici!“, vpadli do sálu sluhové. Ankaios odložil pohár, popadl kopí a vyrazil. Kanec, ukrytý za křovím, vyrazil také a zabil ho.
Poučný starořecký příběh připomíná v podstatě tristní existenci člověka sebe slavnějšího. Do poslední chvilky nezná božích úradků, ani malý kousek cesty nemusí dojít.
Zdálo se, že podobnou úvahou byl poznamenán voskový úsměv někdejšího šéfa Zamini, když se ondy, střevíce v ruce, šoural mělčinou ke thajskému břehu. Od selhavšího hydroplánu k souši to bylo sice pár metrů, ale tamější písčiny obývá leccos pichlavého. Šlápnutí na ropušnici, Scorpion fish, jak se nazývá anglicky, a jak i jméno napovídá, může přivodit utrum. Kamera ale pak už neukázala, co se dělo dále; bylo by divácky vděčné vidět křesťanského ministra viset na zádech pravděpodobně buddhistického nosiče, ale ať to bylo tak či tak, režie to vystřihla; kdo jsem taky já, aby mne česká televize bavila. Řekl bych ale, že po vlastních nedošel, protože jsem ho nedávno viděl v přímém přenosu. Je tedy zřejmé, že neriskoval neblahý následek chvatných kroků, před nimiž varuje příběh Velkého Ankaia.
Ostatně, proč by měl riskoval, kam taky spěchat? Potlach s thajským protějškem na podkladě perspektivy buddhisticko katolické vzájemnosti je téma naléhavé a významné snad jen v mediích psaných štětcem. A co se týče zbytku programu, spočívajícího snad v místních proslulých masážích, to mohl buď poodložit, buď klidně zcela vystřihnout z ministerské agendy; jsou již totiž, a někde docela prima, i v Česku.
Co jen je salónů v Praze; etablovaly se ale už v každém větším městě. Tak společnost Lenthai, například, si přivezla masérky vyškolené v Chiangmai a Bangkoku do Ocelového Srdce Republiky – Ostravy i do Hlavního Města Moravy – Brna. Obzvláště doporučuji panu exministrovi Brno ; žije zde lid bodrý, nikdy nikam nespěchající a pravá víra tu drží znamenitě; bude se cítit mezi svými. A při jeho avizované návštěvě brněnského salónu Lenthai tam prý připraví nabídku extramasáže přímo ministerské. A speciálně kvůli němu schovají své nekřesťanské Buddhy pod voňavé lůžkoviny. Aspoň mně to tam tak tvrdili.
Související témata
Vloženo dne: 27. 10. 2009
Zařazeno v kategorii: Zdraví a zdravotnictví
